Tereza Hadrbolcova. Powered by Blogger.

Norwegian Star - Helsinki, Finland

00100 Helsinki, Finland

29 July, 2015 - Helsinki, Finland


Opustili jsme Rusko a míříme zase dál. Další zastávkou můžou být jen a pouze Helsinki. Další místo, od kterého vůbec nevím, co mám očekávat. Kdyby mi něko předtím řekl, jak si představím Helsinki nebo Finsko. Napadl by mě možná jedině tak sob a sníh. Doufám, že sněhu se tady nedočkáme.
 Do dalšího dne nás přivítal racek, který na nás vyhlížel z balkonu. Z přístavu si potom bereme taxi, kterým se necháme dovézt na Market Square, které je jedno z mnoha hlavních center dění ve městě.
Musí říct, že Market Square je úžasné místo. Je tu jeden stánek vedle druhého. Převážně s ovocem a pár z nich s nějakými výrobky a suvenýry. Ty vaničky malin a jahod vypadají božsky.
Pokračujeme dál na Senate square, které je podle mapy asi největším náměstím ve městě. Dominantou tohoto náměstí je Evangelic Lutheran Cathedral. Je tu vidět ten skok a rozdíl mezi včerejší ruskou architekturou a dnešní finskou architekturou. I tak je tato katedrála s Ruskem spjata více, než by se čekalo. Původní název byl kostel Sv. Mikuláše, protože byl postaven pro ruského cara Mikuláše I. Stavba byla dokončena roku 1852. Od dne nezávislosti Finska roku 1917 se ale přejmenovala a nese název, pod kterým tuto stavbu známe dnes.
Vedle katedrály je nalepená cedule s názvem "Café Krypta". Jednou nechci klasickou hrobku, ale Café Kryptu! :-D 
Rovnou navážu tím, že jsme se dozvěděli, že Finové drží rekord v pití kávy. Pro srovnání - v Česku je roční spotřeba v jedné domácnosti 3 kg a ve Finsku (+ v naší domácnosti) je to zhruba 10 kg. Není se tedy čemu divit, když je v ulicích jedna kavárna vedle druhé. Mám takový dojem, že jestli mě jednou nebudete moct najít, tak mě hledejte v Helsinkách (nebo někde jinde ve Finsku), protože bez kávy neumím žít, jak už jistě všichni víte. 

Pokračujeme dal, trochu jsem se tu o kávě rozbásnila a Helsinki šli stranou. Nemůžu si ale pomoct a musím s kávou opět pokračovat, protože naší další zastávkou je právě kavárna. Já vím, je to pořád jedno a to samé dokola, ale bude to tak i nadále. Káva je prostě naše káva. Každopádně než vám sdělím další informace, musím si zaskočit vyměnit baterku do hodinek do obchodního domu Stockmann, kam jsem byla nasměřována. Zjistila jsem při vstupu na loď, že mi už od 21. července nefungují hodinky a já si toho vůbec nevšimla. 

V obchodním domě to bylo jako v bludišti. Měla jsem dojet do patra -1, kde se má nacházet opravna hodinek, ale nikdo mi neřekl, že budu muset zároveň projít velkou jídelnou, lékárnou, drogerií a papírnictvím (to jsem prošla bleskurychle, protože bych se tu jinak zasekla na věčnost). Baterka do hodinek mi po nalezení opravny rázem během deseti minut znovu fungovala a já můžu opět "žít". 

Mířím za ostatními na kávu do kavárny Café Esplanad. Dávám si tu i sandwich, protože ráno moc nesnídám (spíš vůbec). Oboje bylo výborné! Kávu tu opravdu umí. 
Schválně si zadejte do Google Maps ulici Norra Esplanaden a koukněte, kolik kaváren může být v takových Helsinkách vedle sebe. 
Ještě nesmím zapomenout říct, že jsme se šli podívat do obchodu se suvenýry a spodní patro měli jen a pouze s vánoční výzdobou a dekoracemi. Ve Finsku asi musí být připraveni dříve než kdekoli jinde. 
Dál máme v plánu návštěvu kostela Temppaliaukio, což je kostel vytesaný ve skále a je to jedno z míst, které by měl člověk v Helsinkách navštívit. My se budeme muset do Helsinek vrátit. Nedá se nic dělat. Kostel byl totiž uzavřen pro veřejnost, jelikož se tu dnes konal pohřeb. 
Viděli jsme alespoň Santu, který si opodál dával zmrzlinu. No jo, zima je ještě daleko, je třeba se zchladit.
Všichni se rozhodli nasednout do taxi a vrátit se zpět. Mně ale přijde, že jsem toho z Helsinek moc neviděla a proto tu ještě zůstávám. Procházím se různými uličkami tak, abych zase došla na Market square. Zastavuji se v Academic Bookshop, abych se koukla, co tu mají. Tohle místo mě uchvátilo. Dokonce je to spojené i s tím velkým papírnictvím, tak jsem přeci jen neodolala a pár minut tu zakotvila. 
Asi o hodinu později chci někde chytnout taxi, ale kde nic, tu nic. Naštěstí jsem si ráno vyfotila číslo a objednávám si taxi přímo na Senate square, kde mají taxi ceduli, ale žádné tu nestojí. Za deset minut jeden přijel a já mám radost, že už se vracím. Radost upadla ale po pár minutách, kdy jsem zjistila, že můj taxikář opět neví, kam má jet. Dokonce jsem si všimla, jak si do telefonu zadává název lodi a čeká, že mu zrovna vyběhne přístav v Helsinkách. Bože. Teď je to ale horší, protože tady nemám žádný záchytný bod, jako jsem měla paneláky v Rusku. Dala jsem mu přesnou adresu přístavu, kterou jsme měli na denním programu lodi. Dal si jí do navigace, ale stejně pořád říkal, že si tím není moc jistý. Ano, toho jsem si všimla, když mě opět dovezl ke trajektům. Nechápu, proč nejede podle té navigace? 

Řeknu Vám, není nad klasické zážitky než na tyhle stresové situace, kdy si myslíte, že nemáte šanci stihnout deadline na poslední možný vstup do lodi. Nakonec jsem našla něco, co nás dovedlo k našemu přístavu. Na protějším domě jsem viděla billboard s obrázkem sochy, která se nachází hned u naší lodi. Jmenuje se Bad bad boy a je to čůrajicí chlapec v obří podobě. Ptám se taxikáře, jestli ví, kde tahle socha je. Bingo, ví! No tak jedeme! 
Jsem tu. Živá, zdravá, všechno stíhám a už nikdy do konce plavby nejedu s taxi! :D
Dnes nás na lodi čeká narozeninová večeře, kterou máme v restauraci Moderno Churrascaria. Prý existuje i v Praze u Staroměstského náměstí. Abych to shrnula, je to na způsob "sněz co můžeš". Předem každý dostane kartičku, která je z jedné strany červená a z druhé zelená. Když už nemůžete, stačí otočit na červenou a už k Vám nikdo s dalším jídlem (hlavně masem) nepřijde. 
Úplně přejedení se vracíme na pokoj a večer nás už jen čeká návštěva baru, kde probíhá soutěž Dance Like a Norwegian, na kterou se jdeme podívat. Objednávám si tu jeden drink, ale číšník se mě předem ptá, jestli ho vážně chci, že je celkem hnusný podle něj. Já býk si samozřejmě stojím za svým a drink si objednávám, protože je přeposlední ze speciální nabídky, který jsem ještě nevyzkoušela. Stačil mi jeden doušek a děkuji, vážně nechci. Chutná to jak kapky proti kašli. No co, já si to prostě potřebuji ověřit, že si ze mě nedělá dotyčný legraci. Naštěstí se drinku ujmul někdo jiný z naší početné skupiny a já si šla objednat Aperol, který vím, že mě nezklame. Jo tak slova, kterými reagoval číšník, si asi zapíšu za uši - ALWAYS LISTEN TO YOU WAITER, Tereza. 

Na balkoně na nás pak čekal dramatický západ slunce v kontrastu s deštěm, který byl mimořádný. 
Mějte se krásně, T. 

No comments