Tereza Hadrbolcova. Powered by Blogger.

Journey

Tam a zpátky. Z jednoho místa na druhé. Několik tváří na letišti… Přemýšleli jste někdy o tom, kam všichni lidé vlastně letí? Jaká je jejich cílová destinace a jejich příběh? 
// Back and forth. From one place to another. Million faces at the airport. Have you ever wondered where all these people go? What is their destination and story? 

Jen jsem se zamyslela.. Není to až neuvěřitelé, kolik neznámých lidí najednou potkáte na jednom místě v tak krátkou dobu? Ale stále je tu jedna věc, kterou má každý z nás společnou - jsme na cestě. Na cestě na jiné místo na tomhle světě. Člověk vidí tolik šťastných, smutných, nervózních nebo profesionálních lidí, ale přesto jsou všichni vlastně stejní.
Proč cestujete? Jaký je Váš příběh? Letíte za rodinou? Za přáteli? Pracovně nebo jen tak prozkoumat svět? Někdy bych chtěla slyšet všechny ty zajímavé i nudné příběhy, proč jsou lidé vůbec tady. 
Jen mi přijde naprosto úžasné, že můžeme cestovat kamkoli na světě během pár hodin. Možnosti jsou nespočetné a jsem vděčná, že jsem tam, kde jsem, že mám kolem sebe tolik skvělých lidí a že můžu… létat. 


//Isn’t it incredible how many people you meet in such a short period of time without even knowing them? But there is still one thing which all of us have in common — we are all on our journey to be somewhere else in the world. You can see all the excited people as well as sad, nervous or those who are very professional. 
Why do you travel? What is your story? Are you flying to see your family, friends or are you flying to work or just to see the world? Sometimes I wish to know some of these interesting or even boring stories why are people here. 
I just find it absolutely amazing that we can just travel anywhere we want to within few hours. The opportunities are countless and I am grateful for being able to do what I like, being able to be where I am, for having so many incredible people around me and being able to…fly.
Proč tohle píšu? Sedím v kavárně na letišti a čekám, až se mi zobrazí gate. Vedle mě seděl postarší pán, který vypadal velmi nervózně. Necítila jsem se v téhle situaci dvakrát příjemně, tak jsem se ho zeptala, jestli je všechno v pořádku s očekáváním všech možných reakcí… Ale jeho odpověď byla poněkud odlišná. Řekl mi, že má jen hrůzu z létání, ikdyž letá skoro pořád. Takové ty životní paradoxy, že? Byl z Cape Town a letěl za částí své rodinou, která tam žije. Po chvilce mi přišlo, že už není tak nervózní a dokonce mi řekl, že zná mojí univerzitu, jelikož tam jeho kolegy syn kdysi chodil - svět je malý. Dopil svojí kávu, podíval se na hodinky a tabuli s odlety, zabalil si své věci a odešel se slovy, abych měla příjemný let a život tak hezký, jak si přeji; a ať mu držím palce na let. Vím, že to není nějak zvlášť speciální příběh, ale když si jeden z takových příběhů poslechnete s přáním a milými slovy (ne v nějakém divném smyslu), najednou to všechno vypadá jinak. 
// Why am I even writing this? I was sitting in a coffee shop while waiting for my gate number. There was a man sitting next to me looking very nervous. I was not feeling particularly comfortable in the situation as I was not sure if he is okay. So I asked him if everything is all right, if there is something wrong and his reply made me think about all of this. He said that he is just scared of flying even though it has been part of his job and part of his life for so many years. He was from South Africa from Cape Town specifically. He told me the story about his family, as half of his family lives there, so he tries to travel there when he has the opportunity and time. We talked for a bit, he stopped shaking and felt a bit more relieved, he knew my university as one of his colleagues' son used to go there. It's a small world. He finished his coffee, checked his watch and started packing his stuff as he had to leave. He left telling me to have a safe flight and a life as good as I wish; and if I can wish him luck for his flight. I know it is not a particularly special story to tell but when you hear the story, the wish and kind words from someone you do not know (not in a creepy way, I promise) it makes the situation completely different. 
Tak či tak, můj let domů nebyl obzvlášť příjemný, jelikož spousta věcí nešla podle plánu. Každopádně jsem s sebou měla knihu s názvem: “Šťastní lidé čtou a pijou kávu”, tak v tom bude nějaká ta pravda. Jen tak vypnout od okolního světa, začíst se se šálkem kávy a je to... Nebo si jen šťastní lidé umí vybírat letenky, no. 
Týden na to jsem naopak měla naprosto skvělý cestovní den. Žádné fronty, všechno na čas, slunečný den, všechno šlo prostě tak, jak má. Člověk si někdy na ty momenty prostě musí počkat. A kdyby nezažil i ty horší, tak jak by si pak užil ty lepší, že? 
// Still, my last flight back home wasn’t particularly pleasant as loads of things didn’t go well and didn't go on time, but I had a book with me and the title says: “Happy people read books and drink coffee”.. There is some great truth in it, isn't it? Just turn off from the world around, read a book with a cup of coffee - happiness factory .. or maybe simply all the happy people know how to choose the right flights.
One week later… I had such a great travel day on the other hand. No queues, everything was on time, it was a sunny day, everything was just on point. Sometimes it takes time to experience the perfect day. I think that if we haven’t gone through the “bad days” we would never be able to fully enjoy the good ones. 

Tak kdybyste teď mohli kamkoli odjet, kam to bude? Jaký je váš příběh?
// So if you could travel anywhere where would you go? What is your story? 

With love, 
T.

1 comment